Dalším právním řádem, se kterým seznámí tento článek, je insolvenční právo Italské republiky. Na území České republiky lze zaznamenat celou řadu investic, které pochází právě z Italské republiky. Tato interakce může přinést i insolvenční kauzy s přeshraničním prvkem, na které bude dopadat nařízení č. 2015/848, o insolvenčním řízení (dále jen „Nařízení“).
V tomto článku budou popsány základní instituty jednotlivých řízení a procesních subjektů, které jsou uznávány na území České republiky tak, aby adresáti přímo uznávaných rozhodnutí měli možnost se zorientovat v insolvenční úpravě Italské republiky.
Právní úprava italského insolvenčního práva je zakotvena v královském nařízení R.D. 267/1942 z 16.3.1942 (dále jen „It-IZ“). Tento právní předpis byl významně novelizován a reformován v letech 2005 až 2012[1]. Informace o tom, že se dotčený subjekt nachází v řízení podle italského práva lze nalézt v evropském insolvenčním rejstříku, neboť Italská republika se již do beta-verze projektu zapojila.[2]
Konkurz – fallimento[3]
Prvním typem řízení, které Nařízení označuje za přímo uznatelný typ řízení, je konkurz (fallimento). Předpokladem pro vedení tohoto řízení je, že je dán stav insolvence (stato di insolvenza)[4]. Ten je dán, pokud je dlužník podnikatelem a pokud již není schopen pravidelně plnit své závazky.
Dlužníkem v tomto řízení může být pouze podnikatel s výjimkou veřejnoprávních subjektů[5], který vykonává podnikatelskou činnost[6]. Řízení je určeno pro větší ekonomické subjekty, neboť dlužník musí naplňovat ekonomická kvantifikační kritéria[7]:
- během posledních tří obchodních let před podáním návrhu na konkurz musí vykazovat celková aktiva více jak 300 tis. euro,
- ve stejném období musí příjmy dlužníka dosahovat více jak 200 tis. euro a
- závazky musí činit více jak 500 tis. euro.
Dále řízení není určeno pro určité typy subjektů, jako jsou banky nebo pojišťovny, pro které platí specifický typ řízení nucené likvidace – viz dále.
Řízení je zahajováno na návrh věřitele, dlužníka nebo státního zástupce[8]. Po podání návrhu dochází k jeho věcnému přezkumu, kdy je soud oprávněn činit i předběžná opatření. V případě splnění všech podmínek dojde k prohlášení konkursu[9]. Tímto rozhodnutím bude ustanoven i kurátor (curatore)[10]. Ten spravuje majetkovou podstatu a vykonává dispoziční práva pod dohledem insolvenčního soudu a věřitelského výboru[11]. Dále soud v rozhodnutí o prohlášení konkurzu stanoví termín přezkumného jednání, které se má konat do 120 dnů, popř. do 180 dnů u složitých případů od rozhodnutí soudu[12]. Věřitelé musí uplatnit pohledávky ve lhůtě, která končí 30 dní před přezkumným jednáním. Tato lhůta není konečná a věřitelé mohou přihlásit pohledávky i v dalších lhůtě 12 měsíců a dokonce i poté, pokud věřitelé nebyli informováni o řízení.
Následně dochází ke zpeněžování majetkové podstaty kurátorem. Řízení končí buď ukončením řízení s plným uspokojením věřitelů či prodejem veškerého majetku, nebo uzavřením dohody s věřiteli (concordato fallimentare) o distribuci majetku[13].
Nucená likvidace – liquidazione coatta amministrativa3
Italský zákonodárce zavedl pro okruh dlužníků definovaný právními předpisy, kterými jsou např. finanční instituce, pojišťovny a auditorské společnosti, specifický typ řízení, který je svou povahou nucená likvidace správní cestou[14]. Tyto subjekty podléhají dohledovému orgánu a na jejich řádné činnosti je veřejný zájem.
Důvod pro zahájení řízení je rozšířen nad rámec stato di insolvenza o situace, kdy dojde k porušování zákona nebo nestandardnímu obchodnímu vedení. Soud posoudí návrh, a pokud mu vyhoví, vydá rozhodnutí o existenci úpadku stato di insolvenza. Poté dochází k zahájení samotné likvidace, kdy příslušný dohledový správní orgán (autorità amministrativa di sorveglianza), který zahájí likvidaci a jmenuje likvidátora – commissario liquidatore10a dozorovou komisi (comitato di sorveglianza).
Věřitelé budou vyrozuměni likvidátorem o výši pohledávky evidované v účetnictví a podkladech dlužníka. Následuje zpeněžení majetku, které probíhá pod dozorem dohledového správního orgánu a dozorové komise.
Vyrovnání – concordato preventivo3
Vyrovnání je procesem, kdy dlužník může mimo konkurz dosáhnout dohody závazné pro všechny věřitele. Proces vyrovnání je završen až v okamžiku, kdy je vyrovnání schváleno soudem[15]. Procedura vyrovnání je otevřena všem dlužníkům, kteří mohou vstoupit do konkurzu.
Povaha této procedury jako řešení finančních obtíží před konkurzem vyžaduje, aby ještě nebylo rozhodnuto o prohlášení konkursu. Dlužník musí v návrhu řádně osvětlit svou hospodářskou situaci. Soud mu následně stanoví lhůtu v délce 60 až 120 dní pro předložení plánu[16]. Plán musí být schválen věřiteli na schůzi věřitelů[17]. Hlasuje se podle skupin věřitelů většinou hlasů věřitelů připuštěných k hlasování. Pro přijetí je třeba většiny skupin. Pokud nebude plán přijat, dojde k prohlášení konkursu[18].
Během vyrovnacího řízení je dlužník s dispozičními oprávněními, avšak podléhá dozoru soudního pověřence – commissario giudiziale10, [19]. Nejvýznamnějším úkolem soudního pověřence je dohled nad plněním přijatého plánu, kdy musí soudu hlásit všechny skutečnosti, jež by mohly věřitelům způsobit škodu.
Pokud plán ústí v prodej majetku, ujímá se této úlohy soudní likvidátor – liquidatore giudiziale10.
Plán na restrukturalizaci dluhů – accordi di ristrutturazione dei debiti3
Jedná se o proces mimokonkurzní dohody s věřiteli o restrukturalizaci dluhů. Právní úprava je zakotvena v ustanovení § 182bis It-IZ. Proces je ponechán na zúčastněné osoby a zásah soudu je minimalizován. Jakmile dojde ke schválení plánu věřiteli, pro které je předepsána většina 60% podle velikosti pohledávek, je plán předkládán soudu a zveřejňován v obchodním rejstříku. Soud poté posoudí plán podle znaleckého posudku a přihlédne k případným námitkám.[20]
Mimořádná správa – amministrazione straordinaria3
Právní úprava tohoto řízení je obsažena v zákonném nařízení č. 270/1999 (dále jen „NMS“). Jedná se o insolvenční řízení pro společnosti, které mají zásadní význam. Hlavním cílem tohoto řízení je snaha restrukturalizovat dotčené podniky a ty zachránit. Dlužníkem v tomto řízení může být subjekt, který může být dlužníkem v konkurzu. Navíc musí kumulativně naplnit podmínku, že zaměstnává minimálně dvě stě zaměstnanců a dluhy dosahují alespoň 2/3 aktiv účetní závěrky i tržeb za zboží a služby[21].
Významný pro toto řízení je zásah výkonné moci, kdy osobu správce (giudice delegato) určuje ministr hospodářství. Pokud jsou splněny podmínky úpadku, vydá soud usnesení, kterým jmenuje určeného správce a soudce, který se bude dané kauze věnovat[22]. Úkolem správce je zjistit, zda je dlužník, resp. jeho podnik způsobilý být reorganizován. Není-li to možné, bude úpadek řešen konkursem (falimento). V případě pozitivního výsledku bude zahájena mimořádná správa. Bude jmenován jeden až tři mimořádní komisaři – commissario straordinario10. Konkrétní osobu opět určí ministr hospodářství. Dispoziční oprávnění vykonávají mimořádní komisaři. Restrukturalizace může proběhnout cestou prodeje závodu, jeho restrukturalizací či prodejem částí závodu.
Vyrovnání v krizi předlužení – composizione della crisi da sovraindebitamento3
Zákonem č. 3/2012 byly zavedeny dvě procedury, kterými byla otevřena cesta k vyřešení finančních obtíží i dlužníkům, kteří nesplňují ekonomická kritéria pro konkurz (falimento). Jedná se o dvě procedury, které nejsou insolvenčním řízením, ale jedná se o schvalování plánů, kterými se dlužník hodlá zbavit dluhů[23]. První procedura je pro podnikatele, kteří nedosáhnou na minimální ekonomické limity pro vstup do konkursu. Druhá procedura je určena pro spotřebitele.
Na návrh dlužníka v obou procedurách je ustanoven orgán pro vyrovnání – organismo di composizione della crisi10 nebo správce – professionista nominato dal Tribunale10. U spotřebitele není třeba dosáhnout dohody s věřiteli, neboť rozhodnutí o dalším postupu je na úvaze soudu, který posoudí, zda je vhodné vedení této procedury. U podnikatele je nutné, aby souhlasili věřitelé s pohledávkami ve výši alespoň 60%. Plán může vyústit v restrukturalizaci i v rozprodej majetku nazývaný likvidace majetku – liquidazione dei beni3. V případě likvidace majetku soud může pro tento účel ustanovit likvidátora – liquidatore10.
Další vývoj italského insolvenčního práva
Dne 10.1.2019 italská vláda schválila zákonným nařízením nový insolvenční zákona, který má nabýt účinnosti 20.8.2020. Jedná se o moderní insolvenční zákon, který v téměř 1000 článcích zapracovává veškeré evropské požadavky a potřeby pro moderní insolvenční řízení.
JUDr. Jiří Voda, LL.M.,
advokát a insolvenční správce
a
Sara Cavedon
paralegal v AK
Voda s.r.o.
[1] Santonocito-Pluta/Mare-Ehlers in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 4-10
[2] https://beta.e-justice.europa.eu/246/EN/bankruptcy_amp_insolvency_registers__search_for_insolvent_firms_in_the_eu
[3] Tento typ řízení je zařazen do přílohy A Nařízení.
[4] Čl. 5 It-IZ
[5] Čl. 1 It-IZ
[6] Čl. 2221 občanského zákoníku (codice civile)
[7] tamtéž
[8] Čl. 6 It-IZ
[9] Čl. 16 It-IZ
[10] Tento typ správce je zařazen do přílohy B Nařízení.
[11] Čl. 31 It-IZ
[12] Čl. 16 It-IZ
[13] Čl. 118 a 124 It-IZ
[14] Santonocito-Pluta/Mare-Ehlers in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 133
[15] Čl. 168 It-IZ
[16] Čl. 161 It-IZ
[17] Čl. 174 It-IZ
[18] Santonocito-Pluta/Mare-Ehlers in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 113
[19] Čl. 167 It-IZ
[20] Santonocito-Pluta/Mare-Ehlers in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 118-120
[21] Čl. 2 NMS
[22] Čl. 8 NMS
[23] Santonocito-Pluta/Mare-Ehlers in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 19