Další jurisdikcí, které má za cíl přiblížit tento článek, je fungování insolvenčního práva v Anglii a Walese. Vývoj vztahu Evropské unie a Velké Británie je zatížen jednáním o tzv. brexitu. Nikdo v tuto chvíli není schopen odhadnout, jaký bude mít případný brexit dopad do insolvenčního práva zejména u přeshraničních kauz. Hojně v médiích diskutovaná varianta tzv. tvrdého brexitu, tj. bez jakékoliv dohody, je pro všechny přední odborníky „noční můrou“.[1]
Velká Británie byla průkopníkem v oblasti zakládání společností s minimálním základním kapitálem. Byla to právě britská jurisdikce, která zavedla společnost Ltd. (limited liability company) jako jedna z prvních se základním kapitálem £1. Postupně, i díky vlivům evropského práva a svobody zřizování poboček, se začala tato úprava prosazovat i v dalších členských státech Evropské unie.
Značná jednoduchost zřizování těchto obchodních společností a i možnost efektivně skrýt osoby, které za britskými společnostmi stojí, přispívá i k tomu, že insolvenční správci se s těmito subjekty setkávají v českých insolvenčních řízeních. Tento jev bude nepochybně trvat i po případném brexitu.
Tento článek má za cíl popsat základní instituty insolvenčního práva v Anglii a Walesu a základní postup uplatňování pohledávek do insolvenčních řízení.
Informace v tomto článku budou mít pro insolvenčního správce význam především z finančního hlediska, kdy se hodinová sazba advokáta v Anglii a Walesu (Skotsko a Severní Irsko nemají směrnici hodinových sazeb) pohybuje od £111 pro koncipienta v nejlevnější oblasti až do £409 pro advokáta s více jak 8letou praxí v londýnském City (výši sazeb určují sektory – Londýn je rozdělen to 3 sektorů a zbytek Anglie a Walesu také do 3 sektorů)[2].
Základními právními předpisy upravujícími insolvenční řízení v Anglii a Walesu jsou Insolvency Act z roku 1986 [3] a Insolvency Rules z roku 1986[4] a násl. Insolvency Act a Insolvency Rules. Oba právní předpisy jsou vzájemně provázané, přičemž první z nich představuje hmotněprávní předpis, druhý pak předpis procesněprávní. Rozdíly mezi českým a anglickým insolvenčním právem tak můžeme najít už v jeho samotné systematice[5]. Oba uvedené předpisy důsledně rozlišují mezi úpadkem jednotlivce a úpadkem obchodní společností. Neobsahují žádnou obecnou část, jež by byla společná pro oba tyto typy dlužníků.
Anglické insolvenční právo je rovněž oblastí dynamicky se měnící a reagující na potřeby hospodářského života. Z nejvýznamnějších reforem insolvenčního práva lze uvést Enterprise Act z roku 2002[6] a poslední významnou reformou je Companies Act z roku 2006[7].
Kde je možně získat informace o insolvenčním řízení ve Velké Británii?
Zdrojů pro získání informací o insolvenčním řízení ve Velké Británii je hned několik. Oficiální oznámení o insolvenci právnických a fyzických osob jsou publikovány v úředních věstnících The Gazette (The London, Edinburgh and Belfast Gazettes)[8], jež jsou přístupné i online. Pouze pro právnické osoby je vytvořený Companies House service[9] a pro fyzické osoby funguje individual insolvency register[10]. Nahlížení do těchto rejstříků online je zdarma.
V Anglii a Walesu existuje několik typů řízení, které se rozlišují podle toho, zda se ve finančních problémech nachází fyzická nebo právnická osoba. Pro právnické osoby existují tyto procedury:
- likvidace (winding up / liquidation), která může mít formu dobrovolnou nebo na příkaz soudu. Jedná se řízení, které se svou podobou nejvíce blíží našemu vnímání insolvenčního řízení ve fázi řešení úpadku konkursem s rozprodejem majetku s ukončením ekonomického života dlužníka[11]. U dobrovolné likvidace se jedná o proceduru, kde je zapojen nezávislý insolvenční správce a je minimalizován zásah soudu.
- správa (administration), která je nástrojem sanace podniků. Poslední podoby tento typ řešení finančních obtíží získal při reformě předpisem Enterprise Act 2002. Ten měl za cíl posílit sanační možnosti podniků a usilovat o zachování existence podniků.
- nucená správa (administrative receivership)[12], při které se ustanovený správce ujal obchodního vedení závodu s cílem zpeněžit předmět zajištění ve prospěch zajištěného věřitele. Nucená správa byla při reformě Enterprise Act 2002 zrušena, neboť byla vnímána jako nástroj individuálního vymožení nároků, což stálo v rozporu s primárním cílem posílit sanační prvky v kolektivním řízení.
- dobrovolná dohoda (company voluntary arrangement)[13], která je dohodou mezi dlužníkem, věřiteli a dlužníkovými společníky iniciovaná managementem. Předpokladem pro uzavření dohody není vedení insolvenčního řízení. S dohodou nemusí souhlasit všichni věřitelé, neboť postačuje dosažení většiny 75 % přítomných věřitelů s oprávněním hlasovat. Za významnou výhodu se pokládá, že tato procedura probíhá mimosoudně[14], což významně snižuje náklady.
- vypořádací smlouva (creditors‘ scheme of arrangement), je procedurou, která může být zahájena celou řadou procesních subjektů – dlužníkem, společníkem či věřitelem. Je zahajována návrhem u soudu, který má svolat schůzi věřitelů. Schůze věřitelů poté hlasuje o narovnání[15] a to je podrobováno soudnímu přezkumu. Tato procedura slouží jako inspirace pro celou řadu právních řádů v rámci tvorby tzv. předinsolvenčních procedur.
Úpadek fyzické osoby lze řešit třemi způsoby:
- konkurs (bankruptcy)[16], který se svou povahou a průběhem blíží insolvenčnímu řízení vedenému ve stádiu řešení úpadku konkursem u fyzické osoby. Tento typ řízení, pokud nedojde ke zjištění nějakých negativních skutečností o dlužníkovi[17], vede k oddlužení dlužníka po uplynutí 12 měsíců.
Dlužník během tohoto procesu podléhá značným omezením. Dlužník musí být schopen vysvětlit celou řadu informací. Mezi omezení patří např. zákaz půjčit více jak GBP 500 bez informování věřitele o probíhajícím konkursu[18], zastávat pozici ředitele firmy bez souhlasu soudu[19], musí splupracovat se správcem[20], musí dostatečně vysvětlit soudu nebo správci ztrátu svého majetku. Pokud jednu nebo víc omezení dlužník poruší, může se dopustit trestného činu, tzv. bankruptcy offence[21]a správce mu oznámí prodloužení restrikcí, platících po skončení bankruptcy od 2 do 15 let[22].
- příkazem k oddlužení (debt relief order) pro osoby s omezenými příjmy a majetkem s celkovou hodnotou do £1 000[23]
- dobrovolným ujednáním (voluntary arrangement)[24]. Tento proces je ve svém principu a cílech shodný s procedurou dobrovolné dohody (company voluntary arrangement) při úpadku společností.
Proces přihlašování pohledávek
Řízení typu dobrovolné likvidace (liquidation/winding up) a správa (administration) je výrazně flexibilní a neformální. Věřitelé nemusí využívat předepsané formuláře a často pro uznání pohledávek postačuje toliko zápis v účetnictví dlužníka. To samozřejmě nebrání insolvenčnímu správci, aby si vyžádal dodatečné podklady. Ve všech typech řízení se přihlášky pohledávek na formuláři podávají k insolvenčnímu správci.
Pro proceduru nucené likvidace (liquidation/winding up) a proceduru konkursu (bankruptcy) jednotlivce, platí obdobný postup přihlašování pohledávek.[25],[26] Soud ustanovuje úředníka (Official Receiver), který je zaměstnancem soudu, který má na starosti počáteční fázi řízení[27]. Úředník je povinen obeznámit všechny známé věřitele nejpozději do 12 týdnů od vydání příkazu soudem[28].
Úředník napíše všem věřitelům písemné výzvy, aby prokázali své pohledávky, vyzve je k podání přihlášek pohledávek pomocí formuláře proof of debt[29] a stanoví poslední datum[30], do kdy tak musí učinit, aby byli součástí řízení. Pro pohledávky nepřekračující £1 000[31] platí, že jsou uznány v rozsahu dle vyrozumění, pokud sám věřitel nezpochybní dlužnou částku[32].
Úředník má právo si vyžádat dodání dodatečných podkladů na podporu přihlášky a je oprávněn obsah přihlášky pohledávek projednat s dlužníkem[33]. Přihláška pohledávky je následně uznaná v celém rozsahu či z části nebo popřena.[34] Pokud dojde k popření pohledávky, obdrží věřitel vyrozumění o tom s písemným stanoviskem.[35] Věřitel je oprávněn bránit se popření. Doporučuje se nejdříve jednat s úředníkem a následně, pokud nebyla nalezena shoda, se odvolat k soudu do 21 dnů od popření[36]. Pokud se do 21 dnů od popření věřitel neodvolá, popření se stane konečným[37].
V anglickém insolvenčním řízení je respektováno postavení přednostních věřitelů, mezi které se řadí i zajištění věřitelé. Zajištěný věřitel je osoba, která má formu jistoty nad majetkem dlužníka v bankrotu (např. formou zástavy)[38]. Zajištění věřitelé mají právo na splacení dlužných částek z prodeje zajištěného majetku přednostně vůči jiným věřitelům.[39] Další specifickou skupinou věřitelů jsou preferenční věřitelé, kteří se skládají ze zaměstnanců a věřitelů z řad bývalých zaměstnanců, pokud jim dlužník v insolvenci dluží peníze[40].
Teprve po splacení pohledávek výše zmíněných skupin dochází k vyplacení výtěžku nezajištěným věřitelům, pokud zbyl dostatek peněžních prostředků po zaplacení nákladů zajištěných a preferenčních věřitelů.[41]
JUDr. Jiří Voda, LL.M.,
advokát a insolvenční správce
a
Jakub Kotík
paralegal v AK Voda s.r.o.
[1] konference IEEI v Kolíně nad Rýnem dne 12-14.6.2019
[2] Výši sazeb určují sektory – Londýn je rozdělen to 3 sektorů a zbytek Anglie a Walesu také do 3 sektorů.
Solicitors’ guideline hourly rates https://www.gov.uk/guidance/solicitors-guideline-hourly-rates
[3] https://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/contents
[4] http://www.legislation.gov.uk/uksi/1986/1925/contents/made
[5] Jisté rozdíly v právní úpravě lze rovněž nalézt i uvnitř Velké Británie, kdy např. Skotsko má specifickou úpravu insolvenčního řízení pro jednotlivce – Bankruptcy (Scotland) Act 1985 – viz Schlegel in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 57-59
[6] https://www.legislation.gov.uk/ukpga/2002/40/contents
[7] https://www.legislation.gov.uk/ukpga/2006/46/contents
[8] https://www.thegazette.co.uk/
[9] https://beta.companieshouse.gov.uk/
[10] www.insolvencydirect.bis.gov.uk/eiir/
[11] Schlegel in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 24-27
[12] Schlegel in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 38
[13] Schlegel in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 51-52
[14] Slaughter and May: An Introduction to English Insolvency Law, 2009, s. 5
[15] Slaughter and May: An Introduction to English Insolvency Law, 2009, s. 5
[16] Schlegel in Münchener Kommentar zur Insolvenzordnung, 3. Auflage 2016, England und Wales, Rn. 51-52
[17] Insolvency act 1986, schedule 4A, para 2 (1) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/schedule/4A.
[18] Insolvency act 1986, schedule 4A, para 2 (2) – https://www.gov.uk/bankruptcy/restrictions
[19] Insolvency act 1986, section 31 (1) (a) a (3) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/section/31
[20] Insolvency act 1986, schedule 4A, para 2 (2) (m) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/schedule/4A
[21] Katalog sankcí je stanoven v Insolvency Act 1986, schedule 10, kde jsou stanoveny sankce typu peněžitých trestů nebo i trestů odnětí svobody – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/schedule/10
[22] Insolvency Act 1986, Schedule 4A, para 4 (2) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/schedule/4A.
[23] Zavedeno od 1.10.2015 právním předpisem – Insolvency Proceedings (Monetary Limits) (Amendment) Order 2015
[24] Čl. 252 Insolvency Act
[25] Insolvency rules 1986 first group of parts, part 4, ch. 9, section A, rule 4.73 (1) – http://www.legislation.gov.uk/uksi/1986/1925/article/4.73/made
[26] Insolvency rules 1986 second group of parts, part 6, ch. 8, section A, rule 6.96 (1) – http://www.legislation.gov.uk/uksi/1986/1925/article/6.96/made#text%3Dbankruptcy
[27] The Insolvency Act 1986, section 32 – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/section/32
[28] The Insolvency Act 1986, section 293 (1) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/section/293
[29] https://www.gov.uk/government/publications/rule-144-proof-of-debt-general-form.
[30] Insolvency Rules 1986, second group of parts, part 6, Ch. 7, Rule 6.79 (1), (4) – http://www.legislation.gov.uk/uksi/1986/1925/article/6.79/made
[31] Rule 14.1 (3) (c) a 14.3(3) of the Insolvency (English and Wales) rules 2016 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/part/14/made
[32] Rule 14.3(3) of the Insolvency (English and Wales) rules 2016 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/part/14/made
[33] Insolvency (English and Wales) rules 2016 rule 14.4 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/article/14.4/made
[34] R3 Bankruptcy: A guide for unsecured creditors – https://www.r3.org.uk/media/documents/publications/professional/Creditors_bankruptcy.pdf
[35] Insolvency rules 1986 part 6 ch. 8 section A, rule 6.104 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/1986/1925/article/6.104/made
[36] Insolvency (English and Wales) rules 2016 Rule 14.8 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/part/14/made
[37] Insolvency (English and Wales) rules 2016 Rule 14.8 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/part/14/made
[38] Insolvency act 1986, section 383 (2) – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/section/383
[39] Order of priority: where is your station in the game? – https://www.thegazette.co.uk/insolvency/content/100302
[40] Insolvency act 1986, schedule 6, section 9 – http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1986/45/schedule/6#text%3Dpreferential%20creditor
[41] Insolvency (English and Wales) rules 2016, part 14, ch. 3, Rule 14.27 – http://www.legislation.gov.uk/uksi/2016/1024/article/14.27/made